Maria tam nestojí jen jako pasivní divák, ani jako zlomená žena, která ztratila veškerou sílu. Stojí tam v hluboké, tiché důstojnosti, pevná ve své víře, přestože její mateřské srdce rve nejkrutější bolest, jakou může lidská bytost zakusit. Vidí umírat svého syna, vidí, jak se hroutí lidské naděje těch, kteří v Ježíše uvěřili. A právě v tomto okamžiku nejhlubší temnoty se rodí něco zcela nového, co dává našim životům definitivní smysl a směr.
Pod křížem se totiž odehrává zásadní proměna Mariina mateřství. Když k ní Ježíš promlouvá z výšky kříže a ukazuje na učedníka Jana slovy: „Ženo, hle, tvůj syn,“ a Janovi říká: „Hle, tvá matka,“ nepřerozděluje pouze rodinné povinnosti. V osobě milovaného učedníka Jana Ježíš odevzdává Marii nás všechny. Zde, v lůně bolesti a oběti, se Maria stává Matkou církve, Matkou celého lidstva, matkou každého z nás. Její mateřské srdce se rozšiřuje z jednoho jediného syna na nekonečné množství synů a dcer, kteří budou v průběhu staletí procházet svými vlastními údolími stínů a křížových cest. Maria pod křížem neodvrací tvář od lidského utrpení, protože mu sama dokonale rozumí. Zná váhu samoty, tíhu nespravedlnosti i chlad nepochopení.
Tím, že Maria stála pod křížem, se pro nás stala Matkou naděje. Naděje totiž není levný optimismus, který tvrdí, že všechno bude hned dobré a bezbolestné. Skutečná křesťanská naděje se rodí právě tam, kde lidské síly končí, v noci Velkého pátku, s vědomím, že tato noc nemá poslední slovo. Maria věřila Bohu, když jí anděl zvěstoval radostnou zprávu, ale její víra a naděje dosáhly vrcholu právě tehdy, když věřila navzdory zdánlivé porážce. Stála pod křížem a v srdci uchovávala jistotu, že Boží láska je silnější než smrt. Tato její neochvějná věrnost a naděje jsou pro nás majákem, kdykoliv se naše vlastní životy ocitnou v bouři, kdykoliv prožíváme ztráty, nemoci nebo zklamání. V Marii máme zastánkyni, která ví, co znamená vytrvat až do konce.
Když se dnes díváme na Marii pod křížem, učíme se od ní, jak se postavit k utrpení našich bližních. Učí nás umění pouhé přítomnosti – schopnosti stát u těch, kteří trpí, nesnažit se situaci zlehčovat levnými frázemi, ale prostě s nimi sdílet jejich kříž, tak jako ona sdílela kříž svého Syna. Jako Matka všech lidí nás Maria spojuje v jednu velkou rodinu. Pod jejím ochranným pláštěm mizí rozdíly, které nás rozdělují, protože před její mateřskou tváří jsme všichni bratry a sestrami, kteří potřebují útěchu a vedení. Ona nás neustále bere za ruku a ukazuje nám, že každý kříž, který v životě neseme, má svůj cíl vzkříšení. Kéž nám toto májové rozjímání vlije do srdcí novou odvahu a vědomí, že v žádné životní zkoušce nejsme sami, protože máme v nebi Matku, která u našich křížů stojí s námi a neustále v nás křesá plamen naděje.
Modlitba: Panno Maria, Matko bolestná a Matko naší naděje, přicházíme k tobě v tomto májovém čase a s důvěrou ti odevzdáváme celý náš život. Ty jsi věrně stála pod křížem svého Syna a v hloubce svého utrpení jsi nás přijala za své děti. Prosíme tě, buď s námi, kdykoliv na nás doléhá tíha našich vlastních křížů, kdykoliv ztrácíme orientaci, odvahu a sílu jít dál. Nauč nás věřit a doufat i ve chvílích, kdy kolem sebe vidíme jen tmu a nejistotu. Rozšiřuj naše srdce, abychom dokázali s láskou a tichou přítomností stát u křížů našich bližních, u nemocných, osamělých a trpících, a přinášet jim útěchu, kterou ty sama tak dobře znáš. Spojuj nás jako bratry a sestry v jedné velké rodině tvých dětí, zbavuj nás strachu a veď nás vždy bezpečně k Ježíši, který zvítězil nad smrtí a dává nám věčný život. Amen.